Budova školy právě oslavuje páté narozeniny. Nacházejí se v ní pouze třídy obecné školy, vyučuje v ní jen pár učitelů pod vedením Josefa Kadlečka. Právě byla zaslána k zemské radě žádost o zřízení měšťanské školy v Kyšperku.

Do Kyšperka přišel souhlas k otevření prvních dvou tříd měšťanské školy. Rozhoduje se rovněž o přístavbě dalších tříd školy a tělocvičny. Na stavbě se pracovalo bez přerušení vyučování a budova pak měla 10 tříd, 3 rezervní třídy, kreslírnu, 4 kabinety, tělocvičnu, sborovnu, byt pro ředitele a školníka, záchody, hasičskou zbrojnici a dvě schodiště se širokými schody. Došlo ke změně na místě ředitele. Po ročním působení ve funkci odchází Oldřich Šmoranc, řízení školy se na sedmnáct let ujímá Josef Trejtnar. Školní a lidová galerie založená už v roce 1903 byla přejmenována na Vojáčkovu galerii. Jí věnoval Alfons Mucha studii Dívčí hlava.

Kritické období. Muži - učitelé odcházejí do armády, poprvé se před žáky objevují provdané učitelky. Chybí finanční prostředky na nutné úpravy v budově (není to naposledy). Do činnosti školy zasahuje cenzura-vyřazují se některé učebnice. Vzácným přírůstkem do Vojáčkovy galerie byly tři obrazy Jana Umlaufa, škola na oplátku slíbila, že bude pečovat o umělcův hrob. V říjnu posledního válečného roku se neučilo.Příčina uzavření školy? Šířící se epidemie španělské chřipky. Podle záznamu ve školní kronice onemocnělo touto chorobou 50% žáků a také mnoho učitelů.

Zemská školní rada ohodnotila výbornou úroveň školy odměnami a oceněními. Těmi poctěnými byli ředitel Václav Kotek, učitel Rudolf Vaníček a školníci - manželé Klohnovi. Novým ředitelem se stává Čeněk Kodytek. Působí zde nový školník, který se stal skutečnou školnickou legendou, pan Otto Reinelt. Velká novinka! Do kreslírny, na chodby, do fyzikálního kabinetu, do předsíní záchodů, do školní kuchyně a do bytů školníka a ředitele byl instalován VODOVOD. Kdo by řekl, že se v budově už od té doby situace s vodou příliš výrazně nezmění.

Ve škole přibývá žáků a prostory se stávají stále stísněnějšími. Rodí se myšlenka na vystavění nové budovy, (tento nápad se bude v mnoha obměnách objevovat další půlstoletí). Po úmrtí Čeňka Kodytka se novým ředitelem stává Rudolf Vaníček, pod jehož vedením mění škola svoji tradiční výuku. Je zde zřízena pokusná diferencovaná škola měšťanská. Ředitel Vaníček mění i přístup školy k rodičům, zavádějí se schůzky rodičů s učitelským sborem. Světová hospodářská krize se pochopitelně dotkla i běžného školního života. Z finančních důvodů musely být škrtnuty i položky týkající se chodu diferencované školy. Nedostatek místa ve škole rozhodl osud unikátní tzv. Vojáčkovy galerie. Natrvalo se stěhuje ze školy do restaurované síně staré radnice, i když její fond i nadále zůstává majetkem měšťanské školy.

Z tohoto období se o událostech ve škole zachovaly pouze kusé informace. Její osud i osud učitelů a žáků se podobal životu v dalších školách protektorátu Čechy a Morava. Po odtržení Slovenska přicházejí do Kyšperka učitelé, z nichž někteří i léta učili na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi. V této nelehké době působil ve funkci ředitele František Škarka. Ten také sugestivně popsal ve školní kronice poslední dny protektorátu jak ve škole, tak i ve městě. Škola tehdy nesloužila ke svým původním účelům,ale tak jako leckde jinde i v ní byl nastěhován německý lazaret. Nevyučovalo se, žáci si většinou chodili pro úkoly a teprve po nezbytných úpravách mohlo v červnu 1945 začít pravidelné vyučování.

Zákon o jednotné škole vstupuje v platnost. Ředitelem školy se pro následující léta stává Bohuslav Trejtnar. Ve staré školní budově přibývá žáků. V roce 1956 jich je 619,v dalších letech se jejich počet zvýší až na 745. Stejný trend bude pokračovat i v letech šedesátých, kdy se bude počet žáků pohybovat mezi 800 a 900. Je samozřejmé, že v této situaci už školní budova nestačí. Učí se tedy i v prostorách pro učení upravených. Ve staré škole v Červené, v zámku a ve dvoře. Nakonec situace dospěla do stavu, kdy bylo třeba učit na prvním stupni i na směny.

Pro školu v Komenského ulici byla v tomto období důležitá aktivita některých vyučujících, s jejichž činností se dobrá pověst letohradské školy mohla rozšířit i mimo okres. Zásluhou pana učitele Josefa Kudláčka byla v prostoru staré školní zahrady vybudována v té době jediná botanická zahrada při základních školách. Skleník, pěstování gerber, částečné samofinancování školní zahrady, to byla v tehdejší době nezvyklost, na kterou se jezdili ještě v sedmdesátých letech dívat učitelé z celých východních Čech.

Další raritou byla veleúspěšná činnost pěveckého sboru Petrklíč pod vedením paní učitelky Heleny Adamcové. Vypočítávat úspěchy za tři desítky let působení sboru ve škole by bylo nekonečné. Nejzasvěcenějšími informátory o úspěších v soutěžích a zájezdech k družebním sborům doma i v cizině jsou zcela jistě stovky členů, kteří se v letech 1963-1993 v Petrklíči vystřídali.

Nejvýznamnější změnou týkající se stavu školní budovy bylo zabudování ústředního topení a výměna oken. Bohužel na zavedení vodovodu a vybudování odpadů již nezbyl čas ani peníze. Od poloviny šedesátých let byl ředitelem školy Dominik Vítek, roku 1975 vystřídaný Věroslavem Kalátem. To už letohradská veřejnost s napětím sleduje výstavbu nové školy - dnešní Základní školy U Dvora. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let počet žáků školy opět převýšil sedm stovek, takže otevření nové školy v roce 1981 bylo s radostí uvítáno.

Školní rok 1981-1982 byl započat už s "pouhými" 499 žáky učícími se v patnácti třídách. 22 pedagogických pracovníků však stále ještě nemělo možnost učit v jediné budově. I nadále trval nedostatek tříd. Družina a několik tříd prvního stupně měly své místo v zámku a také ve škole v Písečné. V roce 1986 se počet žáků vyšplhal na 560. Nejvyšší čas na řešení situace ve škole. Je zpracován projekt a roku 1989 začíná výstavba nového pavilonu.

Nastává desetiletí změn. Dvakrát dochází ke změně ve vedení školy. Roku 1991 nastupuje místo Věroslava Kaláta ředitel Jaroslav Bartoš. V období jeho ředitelování je vybudováno nové sociální zařízení ve staré budově a dokončena (v pozměněné podobě) stavba nového pavilonu. Od roku 1992 se mohou konečně všichni žáci učit v jednom zařízení. V přistavěném objektu se nacházejí prostory využívané prvním stupněm, družinou, je prosazena přístavba školní kuchyně s jídelnou a nové šatny.

Je neuvěřitelné, jak čas rychle pospíchá. Vždyť ze současných žáků si už žádný nepamatuje výuku pouze ve staré budově. Ani současným deváťákům už nic neříkají pozůstatky po věšácích na chodbách (to bývaly šatny) a starým vchodem do školní budovy z nich patrně nikdo nevstoupil. Nedovedou si ani představit, že by mohli chodit na obědy do maličké školní jídelny, kam se vešla necelá padesátka strávníků a kde pár kuchařek připravovalo v miniaturní kuchyni několik stovek obědů (někdy i s možností výběru mezi dvěma jídly). Druhá změna na postu ředitele se odehrála v roce 1999. Po konkurzním řízení se ředitelkou stala Mgr. Pavla Skácelíková.

V posledním roce 20.století se z části podařilo to, o čem po léta snili naši předchůdci. Do dvou učeben prvního a dvou učeben horního podlaží staré budovy byl zaveden vodovod. A další novinky? Máme moderní jazykovou učebnu určenou k výuce cizích jazyků, všichni žáci mohou pracovat s internetem a od školního roku 2000-2001 byla ve škole zřízena jedna třída se sportovním zaměřením.

V duchu všeobecných trendů se mění i práce a celkové klima ve škole. S prezentací výsledků žáků a se životem ve škole se mohou zájemci od roku 2001 seznámit na internetových stránkách. Školní budova doznává změn – byl dokončen nový rozvod elektřiny, do všech tříd a kabinetů byla zavedena voda, postupně jsou opravovány podlahy v učebnách, svoji podobu změnila i dlažba na chodbách v obou podlažích staré školy, průběžně se upravují i další místnosti.

A ty nejnovější změny, kterými se můžeme pochlubit? Stará školní kuchyně a jídelna byly pronajaty a posléze upraveny na cvičebnu, kterou využívá letohradské Studio K cvičitelky paní Kateřiny Uhlířové. Nejmoderněji zařízenou učebnou se ve školním roce 2004-2005 stala pracovna pro fyziku a chemii. Byla zrekonstruována, vybavena novým nábytkem a k výuce zde mohou vyučující využít i dataprojektoru.

Nikdo z nás do sebe nevsákl atmosféru prvních let naší školní babičky. Těch, kteří v ní prožili svá školní léta ve dvacátých a třicátých letech, také již ubývá. Jedinou připomínkou oněch i následujících let jsou pečlivé zápisy tehdejších školních kronikářů, bez jejichž informací by nemohl vzniknout ani tento průlet posledními sty lety v naší škole.

Zapsala Mgr. Drahomíra Peterková