Letohrad v 19. století
Ze začátku 19. století se v Kyšperku zachovalo několik unikátů. Například Napoleonovy saně, na nichž údajně utíkal z Ruska Napoleon Bonaparte. Zanechal prý je u svého přítele, saského ministra Marcoliniho, jehož syn Petr hrabě Marcolini se přiženil do Kyšperka. Hrabě Marcolini se také zasloužil o založení dnešního parku v letech 1820 - 1830. Vztah mezi tehdejšími vlastníky panství a městečkem byly dobré. Svědčí o tom i fakt, že starostou města se stal v roce 1850 zeť tehdejších vlastníků Marcoliniů, Karel hrabě Nimptsch.
Novinkou mezi plodinami u nás pěstovanými se stávají brambory. Těch bylo také využito v lihovarnictví. Právě v tomto období vzniká v Kyšperku lihovar. Roku 1814 si podal Izák Saxl žádost o zřízení výroby rosolky a likéru, byl i nájemcem vrchnostenské vinopalny. Tento moderně podnikající občan měl i laboratoř a požáruvzdorný sklep, tedy nezbytné provozy pro zahájení tovární výroby. Dalším rozvíjejícím se odvětvím bylo plátenictví, koželužství a sirkařství. V roce 1820, což je o pět let dříve než v Sušici, byla ve městě založena Prvá privilegovaná továrna na sirky v Království českém, která stála v nynější Komenského ulici. Výroba sirek se pak rozvíjela po celé 19. století a byla ukončena až v Reineltově sirkárně na Kunčicích v roce 1922. Hospodářství ve městě bylo povzbuzeno povolením trhu s dobytkem a zavedením dalších dvou jarmarků.
Druhá polovina 19. století přinesla prudký rozvoj výroby i dopravy. Jednou z podmínek, která byla udělena vítěznými Prusy ve válce v roce 1866 poraženým Rakušanům, bylo postavení železniční trati z Miedzylesie přes Kyšperk do Ústí nad Orlicí. V souvislosti s tím bylo rozhodnuto o stavbě dráhy od Chlumce nad Cidlinou přes Hradec Králové do Kyšperka, jejíž provoz byl zahájen 14. ledna 1874. Vedle sirkařské výroby se začaly objevovat i další nové pracovní příležitosti, v roce 1893 byla zahájena výroba ve Fischlově tkalcovně u Bažantnice.
Probouzející se národní vědomí se začalo projevovat i ve městě zásluhou vzdělaných českých úředníků. Jedním z nich byl i Jan Sudiprav Rettig (Šnuptychlíček), manžel slavné Magdaleny Dobromily Rettigové. Rettig kromě svého úřadu v Ústí nad Orlicí vykonával vedlejší zaměstnání v Kyšperku. Byl justiciárem na kyšpereckém panství. Justiciárem na vrchnostenském úřadu byl také Václav Štolovský, zeť Františka Vladislava Heka. Štolovští patřili k příznivcům ochotnických představení, ve kterých vystupovala i jejich dcera Aninka. Za jedno zvlášť vydařené představení prý věnoval Hek své vnučce knížku. O představeních v Kyšperku se pochvalně psalo v roce 1844 dokonce v Květech.
Zavedení ústavního života přispělo i v Kyšperku k rozvoji kulturního a společenského života. V roce 1874 vznikl dobrovolný hasičský sbor, v roce 1881 Občanská beseda s oborem divadelním a čtenářským spolkem, roku 1889 byla otevřena knihovna s 280 svazky a roku 1892 vznikl Sokol. Dlouhou tradici mělo v Kyšperku ochotnické divadlo. Už od 20. let se hrálo po lokálech, v roce 1868 také v Panském domě. Při některých z těchto představeních bylo použito opony, jejímž autorem byl Jan Umlauf. Od roku 1897 působil ve městě. Mezi důležité mezníky ve vývoji města patří také vybudování nové školní budovy v dnešní Komenského ulici, která byla otevřena roku 1895. Na začátku následujícího století v roce 1904 byla pak dokončena přístavba pro měšťanskou školu chlapeckou a dívčí, která byla s původní budovou spojena. Unikátem v té době byla prostorná tělocvična vystavěná ve stejném období.
Podle sčítání obyvatel z roku 1837 bylo ve městě 220 popisných čísel a žilo zde 1360 obyvatel. Nevyváženost volebního zákona se projevila při volbách do říšského (kroměřížského) sněmu v roce 1848. Ve městě bylo zapsáno pouze 250 právoplatných voličů. Ostatní nesplňovali podmínky (výše majetku, ženy). Podle zaměstnání mezi voliči převažovali krupaři, ševci, krejčí, tkalci, pekaři, sukaři, truhláři a tesaři, mydláři, kožešníci, zedníci, ale jen dva rolníci. Zcela chyběli učitelé, duchovní, úředníci s právnickým nebo technickým vzděláním. Z této skupiny voličů se objevuje pouze jeden dostatečně majetný lékař, jeden úředník a malíř Dominik Umlauf. Zvláštností bylo, že mezi voliči byly uvedeny i tři majetné vdovy. Ty ale směly volit jen prostřednictvím svého zástupce. Nebezpečím pro tehdejší města byly požáry. Už v předešlém století došlo ke dvěma, ale obnovovatelé domů se z neštěstí nepoučili a nadále stavěli domy ze dřeva. Největší zhoubu ale přinesl požár z roku 1824. Tehdy prý oheň zachvátil 53 obytných budov s chlévy, 9 stodol, vrchnostenský špitál, městskou radnici a školu, farní dům i s hospodářskými budovami a zvonici i se zvony. To vše během tři čtvrtě hodiny. Požár si vyžádal také jednu lidskou oběť. Po tomto neštěstí byly postaveny domy už vesměs zděné s klenutým podloubím, a tak náměstí dostalo jednotný ráz. Změnil se také prostor za Panským domem, kde lehlo popelem 9 stodol. Na jejich místě byly v dnešní Komenského ulici postaveny obytné domy.
Nedostatečná protipožární zabezpečení měla za následek na přelomu 19. a 20. století další požáry. Ten první z roku 1900 postihl Nové město. Během hodiny zasáhl 18 stavení v této části, jedno v Sirkové ulici a začal ohrožovat i domy v Komenského ulici. I zde se po požáru začaly stavět domy s tvrdou krytinou a ulice byla rozšířena. Dalším nebezpečným místem byla Svatojánská ulice. Zde hořelo v roce 1901. Zdejší domky byly od sebe odděleny pouze prkennými lomenicemi spojenými v jeden celek. Už před požárem se prý uvažovalo o tom, že by mezi všemi domy měly být zřízeny ohnivzdorné štíty. Neštěstí však přišlo dříve. Oheň se začal šířit z nejhořejšího domku a byl zdaleka viditelný. Protože se ale podařilo včas oheň zastavit, byly zničeny pouze dva domky a u dalšího musela být stržena střecha. Poslední z velkých požárů postihl stodoly Na Sádkách v roce 1913. Po jejich zničení bylo získáno stavební místo, na němž po první světové válce vzniklo dnešní náměstí Svobody. I v dalších letech v Kyšperku hořelo, ale nikdy už neměly požáry tak hrozné následky. Budovou dvakrát poničenou ohněm bylo divadlo, dnešní tělocvična. První v roce 1933 a podruhé v roce 1938. Obětavostí obyvatel bylo však obnoveno.