Léta 1939 - 1945

V období protektorátu byla řada občanů města zapojena do odbojového hnutí. A právě tato odbojová práce se vyžádala ztráty na životech, 13 občanů se nevrátilo z koncentračních táborů nebo věznic a 24 občanů bylo umučeno z rasových důvodů.

V roce 1941 byli první tři kyšperští židé posláni transportem do Terezína. Poslední byl odeslán do ghetta v roce 1943. V naší oblasti byly shromaždištěm pro odvoz Pardubice, Hradec Králové a Vysoké Mýto. Sem si mohli lidé vzít s sebou zavazadlo o váze 50 kg a jídlo na 2 - 4 týdny. Z těchto shromaždišť pak byli odvezeni po několika dnech, případně týdnech do terezínského ghetta. Někteří z místních židovských obyvatel byli odváženi i z Prahy (10 lidí) a z Kladna a Brna (1 člověk). Celkem bylo převezeno do Terezína 30 obyvatel Kyšperka. Zde čtyři lidé zemřeli. Dalším osudem většiny těchto lidí byl transport do některého z vyhlazovacích táborů, hlavně do Osvětimi. Věznění v Polsku přežilo 5 obyvatel. Jiří Abl, Klára Saxlová, Alexandr Fischl, Milada Fischlová a Eva Fischerová. Pouze paní Klára Saxlová zůstala po válce v Letohradě a zde také v roce 1989 zemřela. Manželé Fischlovi a Eva Fischerová se vystěhovali do Austrálie, Jiří Abl se vystěhoval nejdříve do Izraele a později do Austrálie. Nejmladším, kdo z kyšpereckých židovských obyvatel nepřežil pobyt v terezínském ghettu, byl teprve šestiletý Zdeněk Fischl, syn majitele kyšperecké textilky.

5. května 1945, kdy se i do Kyšperka dostaly informace o vypuknutí povstání v Praze, se ve městě začali objevovat lidé likvidující německé nápisy. Došlo také k odzbrojení německé stráže v místních školách, především ve škole v  Komenského ulici, kde byl umístěn lazaret. Na nádraží byli odzbrojeni vojáci, hlídající transporty. Pracovat začal také revoluční národní výbor. Po několika hodinách bylo ale město obsazeno německou posádkou z Klášterce nad Orlicí. Definitivně končí okupace města německým vojskem 9. května 1945, kdy do města přichází směrem od Šedivce Rudá armáda.