Období po 2. sv. válce
Důležitou změnou v poválečných letech bylo 1950 spojení města Kyšperk s přilehlými obcemi Orlicí, Kunčicemi a Rotnekem, přejmenovaným na Červenou, v jeden celek. Se spojením městských částí vznikl i zájem o změnu názvu. Některým zástupcům v radě MNV se zdál název nečeský, a proto po mnoha jednáních byla vytvořena komise, která navrhla tři názvy pro nově vytvořené město. Byly to Stalinov, Orličné a Letohrad. První varianta byla zcela poplatná době vzniku a dvě další respektovaly požadavek na české pojmenování. O výsledku ale mohlo rozhodnout ministerstvo vnitra. To nejdříve vybralo název Orličné, později došlo ale ke změně na Letohrad.
Posledních padesát let dvacátého století mělo ve městě obdobný průběh jako v jiných místech našeho státu. K původním výrobnám přibývají podniky nové, vznikají nové pracovní příležitosti. Důkazem toho jsou podniky, které z části ve městě existují dodnes. Jsou to například Orlické elektrotechnické závody, původně MEZ uvedený do provozu roku 1950, na název OEZ byl přejmenován v roce 1952. Dalšími provozy byly Hedva na Orlici (pozdější CES UNIWEB), Perla (Orban), bývalá tkalcovna Fischlových, Konstruktiva, závod Montostav, Strojobal (původně provozovna majitelů Adler a Vaníček), v prostoru Reineltovy sirkárny na Kunčicích. Pokračovala práce na pile, ve Východočeských dřevařských závodech, v Dřevotexu i v mlékárně na Orlici, tehdy provozovně Průmyslu mléčné výživy, vzniklé už na začátku 20. století. V roce 1990 přibyl ve městě nový podnik na výrobu chladicích vitrín UNITA. V padesátých letech také vzniklo jednotné zemědělské družstvo, jež se zvětšovalo tím, jak do něj byly začleňovány další obce. V roce 1980 měla JZD v Letohradě a přilehlých obcích 681 členů.
Roste také počet obyvatel (viz. Demografický vývoj). V padesátých letech byla sice ochromena činnost některých organizací a spolků, ale ve městě se společenský a kulturní život dále rozvíjel. Pokračovala, i když někdy s překážkami, činnost divadelního spolku Kolár, v roce 1980 se dokonce vznikl nový divadelní soubor Orličánek, na jehož činnosti se podíleli žáci ze škol v Kunčicích a na Orlici. V roce 1963 vznikl při ZŠ v Komenského ulici dětský pěvecký sbor Petrklíč, který založila a pak více než 40 let vedla i k mezinárodním úspěchům paní učitelka Helena Adamcová. Hudbě a zpěvu se vůbec v Letohradě daří dobře. Důkazem toho mohou být i vystoupení ženského pěveckého sboru, tvořenému bývalými členkami Petrklíče, nebo letohradského smíšeného sboru Familia Cantorum, který vznikl v roce 1983. Od roku 1920 v Letohradě existuje také dechová hudba, která od roku 1996 nesla název Podhoranka. Významným mezníkem v historii orchestru byla v roce 2001 jeho registrace jako občanského sdružení s názvem AF BRASS BAND Letohrad.
Stejně tak dobře jako hudbě a zpěvu se v Letohradě daří i sportu. I nadále působí tělovýchovné jednoty Sokol v Letohradě, na Orlici a Kunčicích, po roce 1989 byla obnovena i činnost tělovýchovné jednoty Orel Orlice. Od 50. let se mohl v Letohradě rozvíjet jezdecký sport. Někteří členové získali pověst i v celostátním měřítku. Vždyť s jízdou na koni zde začínal i pozdější mnohonásobný účastník Velké pardubické, a dokonce její trojnásobný vítěz na koni Sagar Pavel Liebich.
Dobré výsledky dosahuje i fotbalový klub OEZ Letohrad, který se v sezóně 1998 dostal do divize a v současné době hraje dokonce Českou fotbalovou ligu. Jedním z žákovských odchovanců letohradského fotbalu je i účastník olympijských her v Sydney v roce 2000 Tomáš Kučera. Z dalších sportovních oddílů bychom mohli jmenovat letohradské karatisty, volejbalisty, tenisty. Více se ale zaměřme na hokejbalisty , ti již několik let patří mezi špičku v celé ČR, v současnosti hrají extraligu. Mezi hráči se objevuje také řada výborných hráčů, kteří jsou i platnými reprezentanty ČR.
Nejvýraznější výsledky ale dosahuje Klub biatlonu OEZ Letohrad. Má za sebou už několik desítek let dlouhou historii. Výrazné mezinárodní výsledky ale bývalí svěřenci dosahují až v současnosti. Vždyť mezi trenéry a dalšími činovníky státní reprezentace byli nebo jsou letohradští Vlastimil Jakeš, Vlastimil Vávra, případně bratři Málkovi. Řada odchovanců se uplatnila v juniorské reprezentaci, další se účastnili univerziád. Již několik biatlonistů odchovaných v Letohradu se účastnilo olympijských her, například Helena Černohorská v roce 1992, Daniel Krčmář a Ondřej Valenta v roce 1994, Marian Málek v roce 1998. Na poslední olympiádě v Turíně v roce 2006 nás reprezentovali letohradští Lenka Faltusová, Ondřej Moravec, Roman Dostál a Michal Šlesinger. Dva posledně jmenovaní se prosadili i na mistrovstvích světa. Roman Dostál se v roce 2005 stal mistrem světa ve vytrvalostním závodě a ve stejném roce se dokonce dostal mezi nejlepší desítku českých sportovců roku. Michal Šlesinger zase zazářil na mistrovství světa v roce 2007, když se stal dokonce dvojnásobným medailistou. Ve sprintu skončil druhý, ve vytrvalostním závodě třetí a navíc ve stíhacím závodě obsadil čtvrté místo.